Obsah:

  1. Co je to metoda Montessori a jaký je její původ?
  2. Metoda Montessori v domácím prostředí

Výchově dětí podle principů Montessori je věnována velká pozornost. V řadě měst existují školky a školy, jejichž programy vycházejí z této metody. V čem přesně spočívá koncept Montessori a jak jeho prvky uplatnit u vás doma?

Co je to metoda Montessori a jaký je její původ?

U zrodu dodnes oblíbené výchovné a vzdělávací metody Montessori stála italská lékařka a pedagožka Maria Montessori. Nebyla zastánkyní tradičních výchovných a vzdělávacích postupů, které zdůrazňovaly disciplínu a absolutní poslušnost dětí. Maria Montessori věřila, že tento přístup děti odrazuje od učení a blokuje jejich přirozený potenciál, a proto vyvinula vlastní výchovné a vzdělávací a metody, které pak zavedla do školy, kterou vedla. 

Základní principy konceptu Montessori:

  • Individuální přístup – každé dítě je jiné, vyvíjí se svým vlastním tempem, má své vlastní zájmy a potřeby. 
  • Neexistuje systém odměn a trestů – v dětech je nutno povzbudit vnitřní potřebu poznávat svět, učit se a ovládat se.
  • Subjektivní, nikoli objektivní přístup k dítěti – dítě by mělo mít možnost rozhodovat o sobě samo, což podporuje rozvoj jeho samostatnosti. Skvělým příkladem tohoto přístupu je nechat dítě, aby se samo rozhodlo, jaké oblečení chce nosit, a dokonce i to, jaké dětské oblečení mu koupíte. 
  • Umožnit poznávání světa všemi smysly a učení hrou – to jsou velmi důležité aspekty metody Montessori. Výuka mladších dětí by se měla zaměřit na praktické činnosti.

Skutečnost, že v Montessori školkách a školách jsou v jednotlivých skupinách děti různého věku, má svůj důvod. O tom, jaké zájmy bude dítě projevovat a jak rychle bude potřebovat další informace o vybraném tématu, nerozhoduje datum narození. 

Metoda Montessori v domácím prostředí

Holčička třídí podzimní dary lesa na barevné tácky

Zavedení zásad výchovy a vzdělávání podle metody Montessori nevyžaduje velké úsilí ani vysoké finanční náklady. Klíčové je přistupovat k dítěti jako k bytosti, která má svou vnitřní moudrost, potřebu individuálního rozvoje a učení hrou. 

U metody Montessori je velmi důležité sledovat přirozené instinkty dítěte – jeho zvědavost vůči světu a jeho potřebu ho poznávat. Zásadní je také pochopit, že učení o světě může vycházet z praktických činností a zábavy – zejména venku. Proto je dobré trávit s dítětem čas na zahradě, v parku a v lese a pořídit venkovní hračky, které mu umožní rozvíjet kreativitu a přirozenou potřebu zkoumat věci. 

Metoda Montessori také klade velký důraz na samostatnost dětí, kterou lze podpořit tím, že jim umožníme činit vlastní rozhodnutí, ale také tím, že jim určíme povinnosti a domácí práce. Tyto činnosti je potřeba přizpůsobit možnostem dítěte – nejjednodušší způsob, jak začít, je naučit batole, že všechny hračky musí mít své pevné místo a po skončení hry je potřeba je uklidit. 

Věci, které se mohou hodit v domácnosti, kde jsou děti vychovávány podle konceptu Montessori:

  • Výtvarné pomůcky – metoda Montessori se zaměřuje na podněcování dětské kreativity, která se často projevuje právě ve výtvarných činnostech. Je dobré mít po ruce výtvarnou hmotu, barvy, křídovou tabuli a další druhy výtvarných pomůcek, které dítěti pomohou rozvíjet jeho umělecké sklony. Důležité je, že tyto věci najdete v sortimentu prodejen Pepco za dobrou cenu.
  • Materiály, které umožňují kreativní činnosti – například sada na výrobu šperků z korálků nebo stavebnice. Zábava s nimi může být velmi kreativní. 

Infografika Pepco o hračkách Montessori

U metody Montessori je často kladen důraz na samostatné vytváření hraček pro děti. Láhev naplněnou korálky je možné použít jako skvělé chrastítko. Rozlišování barev a tvarů se lze naučit pomocí speciální třídicí pomůcky i barevných nudlí různých tvarů, které lze promíchat a následně roztřídit. 

V nabídce prodejen Pepco najdete také materiály potřebné k výrobě vlastních dětských hraček – důležité je, že jsou levné a zároveň pevné a praktické. Podle konceptu Montessori není za zábavu považováno pouze skládání puzzle nebo česání panenek, ale také skákání přes kaluže v lese nebo kreslení klacíkem do písku na pláži. Méně typických hraček doma neznamená, že dítě nebude mít co dělat, naopak – může to povzbudit jeho kreativitu zcela novým směrem. Nejde o to nekupovat dítěti panenky a plyšáky, ale dát mu větší výběr, pestrost a možnost, aby se samo rozhodlo, na co si chce hrát a s čím.